Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 17.05.2010 16:50:37 

Koníci‚ pony a já mezi nimi

Koně

 I love horses!

                           Modlitba koně:   

Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj,

když skončena je denní práce.

Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.

Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí

a najdeš místo v mém srdci.

Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.

Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.

Nebij mne, když Ti nerozumím.

Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná,

že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.

Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,

který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.

Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit,

můj milovaný pane, nenech mne, prosím,

hladovět  a mrznout a neprodávej mne.

Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt

a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

 

Pobídky

V jezdectví  se používá jakési znakové řeči. Jezdec sděluje koni svá přání prostřednictvím pobídek.

Rozlišujeme:

Pobídky otěžípřitahování a povolování otěží, doplněk pobídek vahou při zahýbání.

Pobídky sedempobídka pomocí pánve, aby se kůň vydal dopředu (pohyb pánve je zhruba stejný, jako když chceme rozhýbat houpací křeslo, aniž bychom se však  odráželi nohama).

Patří k pobídkám uvádějící koně do pohybu:

Pobídky holeněmi – dávají se na podbřišníku nebo za ním. V prvním případě se holeň zatlačí v místech, kde leží normálně, v druhém o šířku dlaně dále dozadu. Například při pobídce ke cvalu je vnitřní holeň přiložená na podbřišníku, vnější za podbřišníkem.

Pobídky vahouřízení koně přenesením váhy doprava nebo doleva. Všechny pomůcky působí jen ve vzájemné kombinaci. Tak například zahnutí je výsledkem kombinace pobídek otěží, vahou a holení.

U flegmatických koní nebo při obtížných drezurních prvcích může jezdec využít na podporu uvedených pobídek také bičík a ostruhy. Zvláště ostruhy nejsou určeny k trestání koně, ale výhradně k tomu, aby zdůraznily pobídku. Ani bičík není nástroj, kterým  by se kůň trestal. Při lonžování nebo při jízdě v sedle slouží jako ,,prodloužená ruka “ jezdce.  

 

Koně

Předek koně: Eohhipus 

Uzdy a pomocné otěžě:

Koně pomáhá vést uzdění.Existují různé typy,z nichž nejužívanější je uzdečka. Je to uzda se stíhlovým udidlem,které přitažením otěží vykonává tlak na jazyk,koutky huby a také na patro koně.

Side pull a Bosal jsou uzdy bez udidla. Westernoví a rekreační jezdci je s oblibou používají při přiježďování mladých koní. Toto uzdění působí hlavně na nos a trochu na bradu koně.

Pokud se kůň nechce nechat vést,vysoko zdvíhá hlavu a vzpírá se , když jezdec uchopí otěže, znamená to většinou, že je špatně přiježděný nebo, že jezdec někde dělá chybu. Proto používají někteří jezdci pomocné otěže, jako jsou vyvazovací a průvlečné otěže a martingal. Ty brání koni klást odpor, ale často jsou pro něj nepříjemné a bolestivé. Průvlečné otěže vedou od podbřišníku skrz kroužky udidla do ruky jezdce.

Lonžování: Lonžování je dobrý způsob, jak cvičit mladé koně a zvykat je na pobídky člověka, který je vodí. Ale pozor: kruh by nikdy neměl být příliš malý, protože lonžování  v malých kruzích přetěžuje pohybový aparát zvířete. Mladé koně bychom nikdy neměli lonžovat příliš dlouho, aby se nezačali nudit. Při lonžování chodí kůň kolem člověka, který stojí ve středu velkého kruhu.

Sedla:

Nejrozšířenější je univerzální sedlo. Lze ho použít jak k drezurnímu, tak ke skokovému a terénnímu ježdění. Univerzální sedlo však musí koni dokonale padnout, aby ho nedřelo a nezpůsobovalo mu otlaky. Pro menší koně, kteří nosí  těžké jezdce, se často používá kozlíkové sedlo. Toto sedlo lépe rozkládá váhu  na hřbet koně, podobně jako vojenské sedlo, které bylo dříve běžné u jízdních oddílů, kavalerie. Ještě lépe rozkládá váhu westernové sedlo. Proto mu mnoho rekreačních jezdců dává přednost před jinými sedly, přestože nejezdí ve westernovém stylu. Užívá se i měkké sedlo bez kostry, což je vlastně vypolstrovaná kožená deka s podbřišníkem a třmeny. Toto sedlo nezpůsobuje otlaky, ale neulehčuje jezdci zaujmout správný posez a není ani moc bezpečné. Kromě toho nerozkládá váhu jezdce na hřbet koně. Trvale a na delší trasy je nevhodné.

 

Zbarvení srsti

Bělouš - bílý nebo šedobílý kůň

Vraník - černý kůň

Hnědák - hnědý kůň s černou hřívou a ocasem

Ryzák - hnědý nebo rezavý kůň se světlejší nebo stejně zbarvenou hřívou a ocasem

Plavák - béžový až šedý kůň s černou hřívou a ocasem a s úhořím pruhem

 

Jezdecké styly

Anglický jezdecký styl - používá se při něm univerzální sedlo,které má svůj vzor ve skokovém sedle. Kromě anglického honebního ježdění má anglický jezdecký styl základy v klasické drezuře. Vpodstatě jde o drezuru a skákání.

Klasický jezdecký styl(klasická drezura) má pravděpodobně původ v jezdeckém umění starých Iberů v dnešním Španělsku a Portugalsku,kteří se již ve starověku mohli pochlubit neobyčejně poslušnými koňmi. V průběhu staletí se při výcviku koní pro bitvy a býčí zápasy, ale i pro kratochvílná vystoupení vyvinula tzv. vysoká škola jezdectví. Zahrnuje práci ,,při zemi i nad zemí,,. K té první nerozlučně patří velice sebrané kroky dopředu a do stran(překroky), k druhé figury jako leváda, při níž se kůň zvedá na zadní nohy, piaf, klus na místě, a kapriola, při které kůň vyskočí z levády do vzduchu a mocně vykopne zadníma nohama. Vysoká jezdecká škola se dlouho vyučovala jen v několika málo výcvikových střediscích, jako byla jezdecká škola ve Vídni, Saumuru a Jezer de la frontiera ve Španělsku. Dnes ji však rekreační jezdci znovu objevují i jinde a mohou tak andalusany, lusitany, frísy,lipicány a další koně, kteří k tomu mají předpoklady, cvičit v klasické drezuře v různých výcvikových centrech.

Westernový styl má stejně jako anglický styl základ v klasické drezuře. Vaqueros, honci dybytka z řad španělských osídlenců, přinesli klasický jezdecký styl do Ameriky, kde se však díky využívání koní k odlišným účelům vyvíjel jinak než v Evropě. Kovbojové na americkém Západě využívali koně především k tomu, aby jim pomáhali hnát a hlídat obrovská stáda dobytka. Proto u nich kladli důraz především na vyrovnanost a obratnost. Kromě toho bylo důležité, aby koně nevyžadovali přehnanou péči a aby se na nich pohodlně jezdilo, protože kovbojové byli často v sedle mnoho hodin. Dnes se westernové ježdění vyvinulo ve sportovní disciplínu, která nabízí prostor profesionálním i rekreačním jezdcům. díky bezpečnému sedlu, vyrovnanosti a obratnosti koní přiježděných na western je tento jezdecký styl vhodný i pro méně zkušené jezdce.

Jednou z mnoha westernových soutěžních disciplín je trail. Jezdec s koněm při něm musí překonat různé překážky na zemi, které napodobují nástrahy číhající v terénu. Jednou z nich jsou i tyčky sestavené do tvaru písmene U. Kůň musí vkročit dovnitř a zase vycouvat, stejně jako když se v přírodě dostane do slepé uličky. Jízda přes plastikovou plachtu koně zase odnaučuje lekavosti. V čtyřúhelníku vymezeném tyčkami trénuje kůň schpnost otočit se na co nejmenším prostoru, chůze po prknech ho přovyká na klapot kopyt při překonávání můstku. Tyto překážky mohou mít různý stupeň obtížnosti. mohou je zdolávat i maldí koně vedení jezdcem ze země. práce na překážkách je pro jezdce i koně velice zábavná.

Lehký jezdecký styl je - zjednodušeně řečeno - něco mezi anglickým a westernovým stylem. Vyvinula ho trenérka jezdectví a spisovatelka Ursula Brunsová a její spolupracovníci. Je to idelální styl pro všechny, kteří se touží uvolněně a v harmonii se svým koněm projíždět volnou přírodou. Lehký jezdecký styl je velice šetrný vůči koni i jezdci a dává dobré základy pro jakýkoli jiný jezdecký styl.

 

Chov koní

Kdo chce chovat koně,musí jim poskytnout výběh a společnost jiných koní. Obě tyto podmínky nejlépe splňuje otevřená venkovní stáj, protože koně si tak mohou sami určovat, zda chtějí být ve stáji, nebo venku. Koně ustájení v otevřené venkovní stáji bývají zdravější a vyrovnanější než koně ustájení v boxech, ale zvláště v zimě se s nimi víc práce. Tak například nasazují na hustou zimní srst a při ježdění se pak silně potí. Po každé jízdě je proto třeba jim dát stájovou přikrývku nebo je zavřít do stáje, dokud neoschnou. Zato sníh a déšť, tedy vlhkost zvenku jim nevadí. Voda steče po srsti a kůže zůstane suchá.

 

Chody

Krok - čtyřdobý chod                                            

Klus - dvoudobý chod s diagonálním nohosledem  

Cval - třídobý chod                               

Tolt - čtyřdobý chod, jehož nohosled se podobá kroku. Na rozdíl od kroku a walku, při nichž se kůň dotýká země třema nohama zároveň, kůň při toltu chvílemi došlapuje pouze jednou nohou. Tento chod je velice příjemný pod sedlem, protože s jezdem nehází. může být vystupňován až do závodního tempa.

Walk - čtyřdobý chod, jehož nohosled je stejný jako u kroku. Dobří walkeři dosahují při running walku, rychlém mimochodu, mírnější až střední klusové rychlosti. Pro jezdce je walk skoro příjemnější než tolt.

Mimochod neboli pas - dvoudobý chod, při němž kůň klade na zem současně přední a zadní nohu na jedné straně. Pas je žádoucí jen v závodním tempu, jinak je pro jezdce spíše nepříjemný.

     

           Krok                                     Klus                                   Cval                                     Mimochod

     

                                                        Walk      

 

Pomůcky na čištění koně

Hřebeny na hřívu - na rozčesání,protrhávání a stříhání hřívy 

Houby - jedna na okolí očí, nozdry a hubu. Druhá na okolí řitního otvoru.

Olej na kopyta a štětec na nanášení oleje

Rýžák - odstranění zaschlého bláta a potu  

Měkký kartáč - odstranění prachu a odumřelých částeček kůže ze srsti

Tvrdý kartáč - namočený k úpravě hřívy a ocasu a k umývání nohou koně

Stěrka - odstranění vody a potu ze srsti  

Gumové + plastové hřbílko - odstranění hrubé nečistoty ze srsti,k čištění měkkého kartáče

Kovové hřbílko - pouze k čištění kartáčů!!!!Nikdy ne na koně!

Hadr - pro konečné vyleštění srsti

Kopytní háček - odstranění špíny a kamínků z kopyt

 

plastové hřbílko      Gumové hřbílko      Stěrka                      kartáč                      Rýžák         Hřeben na hřívu a ocas

   

      Štětec             Mazání na kopyta     Kopytní háčky                 Houba                             Kovové hřbílko

 

 

 

Výstroj jezdce

  

         Přilba                     Legíny                    Rajtky                          Rukavice                Minichapsy                              

    

 Jezdecké boty  

 

   

 

Druhy sedel,podbřišník,martingal

    

Sedlo drezurní   Sedlo skokové   Sedlo westernové   Sedlo rekreační             Sedlo dámské   

           

Poprsník s martingalem      Podbřišník                                      Popis sedla

                        

 

 

 

 

Uzdečky,uzdy,lonže a ohlávky

                   

Uzda drezurní     Uzdečka s kombinovaným     Uzdečka westernová      Uzdečka

                           nánosníkem
    
 Ohlávka               Lonž                    Vodítko                                     Popis uzdečky
 
 
Udidla
          
 Udidlo stíhlové        Udidlo oliva         Udidlo pákové     Udidlo déčko s měděnými kroužky
 
Podkova
= chrání kopyto před nadměrným opotřebením a zraněním
 
 
 
Ostatní potřeby
    
  Bičíky                     Podložka pod sedlo               Ostruhy               Deka
 
Popis koně
 
  
 
Jak se měří pulz
Normální pulz se pohybuje v rozmezí 35 - 45 úderů za minutu,pokud je poník(kůň) v klidu.

 

     

TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek